1. čtení - Ex 12,1-8.11-14; Žl 116; Evangelium - Jan 13,1-15
Komentář k Jan 13,1-15:
Mytí nohou je obrazem Ježíšovy lásky a znakem služebnosti církve. Bez ohledu na to, zda jde o ženy či muže. Chci naplňovat vizi církve, která slouží všem? Zde nejde jen o rituál…
Jedna věřící paní hodně pracovně létala. Protože ji zrovna dvakrát nebavilo jen tak sedět v letadle, vždycky si brala na čtení Bibli, která jí pomohla se uvolnit. Jednou vedle ní seděl chlápek, který po chvilce čtení přes rameno navázal hovor: „Paní, vy opravdu všem těm věcem věříte?“ „No ovšem, vždyť je to přece Bible!“ „Co třeba ten chlápek, co ho spolkla velryba?“ „Myslíte Jonáše? No, ano, o tom se tam taky píše.“ „Jak se mu podle vás povedlo přežít celou dobu uvnitř ryby?“ „No, to samozřejmě nevím, ale až půjdu do nebe, tak se ho můžu zeptat.“ „A co když ten Jonáš nebude v nebi?“ „No, tak to se ho budete moci zeptat vy!“