Na závěr Mimořádného jubilejního roku milosrdenství jsem navrhl, aby jedna „neděle byla plně věnovaná Božímu slovu pro pochopení nevyčerpatelného bohatství, které pochází z onoho trvalého dialogu Boha se svým lidem“ (ap. list Misericordia et misera, 7, ČBK, 2016). Neděle během liturgického roku věnovaná Božímu slovu umožní církvi, aby prožila setkání se zmrtvýchvstalým Kristem, který i nám znovu otvírá pokladnici svého slova, abychom ve světě mohli zvěstovat jeho nevyčerpatelné bohatství. V této souvislosti se nám vybaví učení sv. Efréma: „Kdo je schopen pochopit, Pane, veškeré bohatství jediného ze tvých slov? Mnohonásobně více je toho, co nám uniká, než toho, co chápeme. Jako ti, kdo žízní, pijeme z pramene. Tvé slovo přináší množství různých hledisek a početné jsou i náhledy těch, kdo je studují. Pán své slovo oděl do mnoha krás, aby ti, kdo je zkoumají, mohli kontemplovat to, co je jim blízké. Ve svém slově ukryl všechny poklady, aby každý z nás našel bohatství v tom, co kontempluje“ (Commenti sul Diatessaron 1,18).

Tímto listem chci proto odpovědět na mnohé žádosti, které jsem obdržel od věřících, aby celá církev sjednotila svůj úmysl v oslavě neděle Božího slova. Stalo se běžnou praxí, že se křesťanské spole­čenství soustředí na velký přínos Božího slova pro každodenní život. Mnohé místní církve prostřednictvím různých iniciativ přibližují vě­řícím Písmo svaté, aby si s vděčností uvědomili tento veliký dar a sna­žili se ho uplatňovat v běžném životě a být jeho věrohodnými svědky.

Druhý vatikánský koncil dal podnět ke znovuobjevení Božího slo­va v konstituci Dei verbum. Tento dokument si zaslouží, abychom ho rozjímali a žili. Poukazuje na charakter Písma svatého, vyzdvihuje jeho předávání z generace na generaci (II. kap.), jeho božskou inspi­raci (III. kap.) pronikající Starý a Nový zákon (IV. a V. kap.), a jeho zásadní význam pro život církve (VI. kap.). V roce 2008 svolal pa­pež Benedikt XVI. biskupskou synodu na téma „Boží slovo v životě a poslání církve“, aby toto učení oživil. Následně vydal apoštolskou exhortaci Verbum Domini, která je neodmyslitelnou naukou pro jed­notlivá společenství. Dokument se zabývá zvláště performativní po­vahou Božího slova, především v okamžiku, kdy v liturgii vystupuje do popředí jeho skutečně svátostný charakter.

V životě našeho lidu by proto nikdy neměl chybět tento zásadní vztah k živému slovu, kterým se Pán neúnavně obrací na svou Snou­benku, aby mohla růst v lásce a ve svědectví víry.

 

„Svátostnou povahu slova je tak možno pochopit v analogii ke Kristově reálné přítomnosti pod konsekrovanými způsobami chleba a vína. Když přistupujeme k oltáři a účastníme se eucharistické hostiny, máme skutečný podíl na těle a krvi Kristově. Hlásání Božího slova při slavení eucharistie s sebou nese uznání, že je to Kristus sám, který je zde přítomen a obrací se k nám, abychom ho přijali“ (Verbum Domini, 56).