Povídá ráno maminka tatínkovi: „Ne aby ses dneska v práci tak dlouho zdržoval. Budou nám k večeru betonovat schody do domu.“ Samozřejmě, že se zdržel, ale před domem si vzpomněl, co mu maminka ráno říkala, zul si boty a domů se vyšplhal po zábradlí. „Tak přece jsem se domů dostal,“ povídá vítězoslavně mamince. „Hm, měl jsi štěstí, schody nechali na zítra, dneska natírali zábradlí.“
